Kreativní krádež aneb staré příběhy s novým obsahem

Inspirujte se u nejlepších, říká jedno z pravidel marketingu. Nenoste sovy do Athén a nelámejte si hlavu vymýšlením ničeho, co už bylo dávno vymyšleno. Dobrý obchodní dopis dopadne stejně většinou tak, jak ho popsal třeba guru reklamy David Ogilvy. Někdy je prostě přílišná snaha o originalitu přítěží a i ze starého může s malým přispšěním vyrůst něco nové. Dobře, říkáte si, kde ale leží hranice mezi kreativním recyklováním a obyčejnou krádeží?

Samsung

Na rozjezd stará známá písnička: mediálně vděčný designerský souboj iPhone vs Samsung.

fillaso

Jinak obecně vysoce ceněnému kubistovi Emilu Fillovi se pro jeho nezměrný obdiv a sledování díla Pabla Picassa posměšně přezdívalo Fillasso. Poznáte, které Zátiší s mandolínou je Picasso a které je náš Filla?

uniewatch movie now

A třeba úžasná brněnská kavárna Era od Josefa Kranze nezapře svůj vzor v rotterdamské
Café de Unie architekta Jacoba Johanna Pietera Ouda. A to se Era v prvních návrzích dokonce navíc měla jmenovat Una!

Staré příběhy jdou převyprávět

Dá se tedy vůbec nějaká přesná hranice kreativní přepracování vs kopírování najít, když se podezřele „přílišná inspirace“ přihodila i těm nejlepším? Třeba případ zmíněné kavárny Era je o to zamotanější, že když náš architekt Kranz svého času hledal inspiraci pro svou stavbu, znal Café de Unie pouze jako černobílou reprodukci a nemohl vědět, že originál je ve skutečnosti barevný. Plasticky členěná a pestrá fasáda rotterdamské Unie se tak na Kranzově rýsovacím prkně bezděčně stala slavným strohým a plakátově plochým-průčelím brněnské Ery.

Dnes, v postmoderním světě, je dávno dovoleno vše: tedy citujte, vytěžujte cizí nápady, remixujte, parafrázujte a ještě se k tomu otevřeně přiznávejte.  Nakonec titulek článku je recyklací hned dvou cizích nápadů. Jak říká nestor-moudrý kmet českého copywritingu Marek Prokop, staré příběhy jdou převyprávět.“ Tady je příklad jednoho z nich.

01

Případ The Clash & London Calling

Vždycky se mi líbilo toto album slavné punkové skupiny. Už ten jeho obal, ta autentická extáze, se kterou na něm basák Paul Simonon mlátí svým nástrojem o zem! A ta řvoucí písmena v titulu, kde The Clash právě jeden starý příběh převyprávějí a používají po svém: tradiční znělka vysílání londýnského rádia BBC se tu mění na do noci blikající neon i na bojovný slogan probouzející město z letargie.

Obal alba se bez přehánění stal designovou ikonou a byl mnohokrát parafrázován:

02

Dostal se na poštovní známky, lákal na hokejové utkání.

03

Na The Clash si zahráli panáčci z Lega i fanoušci kapely.

04

London Calling se dostalo do reklamy na trička Guarded cross, najdete i desítky variant většinou hodně naivního tetování.

A jaká je skutečná pointa? Že si The Clash nepůjčili jen slogan BBC! Oni si ve skutečnosti půjčili i celou tu slavnou zelenovo-růžovou typografii. Ta se původně objevila na úplně nejstarší desce Elvise Presleyho, dvacet let před London Calling.

05

Ale teprve londýnští punkeři kombinaci zelených a růžových písmen udělali slavnou. Nebojte se tedy sáhnout pro cizí nápady, ale jen když starým příběhům dáte nový obsah, všichni vám to rádi odpustí.

Označeno s: , ,