Múzou nepolíben. Jak zkrátit čekání na rande se slečnou Inspiraci?

the_muses_by_tbdoll-d6rzn87

@Ernst Curtius: Múzy jsou upejpavé dámy. Bohatý poklad svých radostí a slastí odkryjí pouze tomu, kdo po mnoha útrapách vystoupá na vrchol, z nějž unese z blízka jejich oslnivý pohled.

Inspirace v práci a její hledání je docela inflační téma. Neschopnost najít tu správnou pracovní náladu navíc valnou mírou splývá s dalším populární úvahou – prokrastinací. Oba příbuzné náměty spojuje jedno: jak práci smysluplně začít? Univerzální odpověď? Neexistuje. Tedy ji nepřinesu ani já, promiňte mi to „zklamání“ hned v úvodu. Ale tento námět je natolik nevytěžený, že se se svými postřehy a zkušenostmi podělím. Třeba budou, ehm… inspirativní.

@iva_ko Když múza odejde, běžte ji hledat do arboreta, ne do rušných ulic města:)

Čekání v modrém pokoji

Pracovní letargie je kreativním lidem vlastní. Až to často vypadá, že o co jsou jejich vnitřní světy bohatší a nekonečnější, o to pasivněji působí navenek. Takže postřeh první: vymalujte si pokoj na modro jako David Bowie. Ten, když se svého času v Západním Berlíně léčil z kokainové závislosti, své stavy tvůrčí apatie zvěčnil ve skladbě Sond & Vision. Popisuje tradiční nicnedělání; umělec schován v modrém pokoji za taženými modrými závěsy čeká na dar „zvuku a vize“. I samotná struktura hudebně roztříštěné skladby je tak postavená: po dlouhém instrumentálním úvodu je Bowie nakonec osvícen, dostane nápad a doslova zničehonic nakonec přeci jen skladbu odezpívá.

I další příklad najdeme v hudbě. Podle objemu díla neuvěřitelně pracovitý Richard Wagner si v těžkých časech ordinoval úkol každý den složit třeba jen minimální, ale předem dané množství taktů. Své mnohahodinové eposy tak někdy poskládal doslova po kousíčcích. I vy můžete začít (každodenními) malými úkoly a pevnou disciplínou.

Tak to by byly noty. Ale pojďme ke psaní slov.

@nedidelis Jak se motivujete? U mě klasicky opět – a jako vždy – zabral za napsanou sekci textu čtvereček čokolády. To se to rázem píše!

Na vlnách adrenalinu

Jak psali čeští géniové? Různě. Vítězslav Nezval své verše lehce a doslova maniakálně chrlil. Co si vzít z jeho příkladu? Snažte se dělat to, co vám opravdu jde. To přemýšlivý introvert Otokar Březina své básně musel doslova vychodit na dlouhých osamělých procházkách. Dopřejte své hlavě klidu, ticha a březinovského hloubání.

A psaní na adrenalinových vlnách? Nemusíte být Nero a nemusíte zapálit Řím. Nemusíte být ani zamilovaní a doslova letět v příboji hormonů štěstí. Stačí pohyb. Karel Hynek Mácha byl abnormálně zdatný chodec, který na svých cestách zdolával pěšky neuvěřitelné vzdálenosti. Mechanická chůze osvobozuje smysl, která pak dokáže doslova opustit mantinely lidského těla. Běhejte, věnujte se automatické fyzické práci. U obojího se výtečně přemýšlí.

@kaix Začíná mě štvát plýtvání se slovem inspirace – Je to něžná křehká ženská a s tou taky jen tak, bez dlouhých námluv nefláknete do postele…

Opakem osamělého chodce Máchy může být Jaroslav Hašek, co své povídky často napsal přímo v hlučném prostředí pražských hospod na účet od oběda. Jako on choďte do veselé společnosti. Pomůže Vám to udržet nadhled a pivo zaručí duševní svěžest.

Práce sice není alfou a omegou života, ale peníze potřebujete. Následující kamikadze metoda vyvolání adrenalinové vlnky je můj poslední postřeh, který je určitě vhodný pro každého, kdo nepanikaří. Hrozba nesplnění termínu skutečně spolehlivě nakopává i ty největší váhavce. Takže: nechávejte vše až na poslední chvíli.

A co moje nahánění sl. Inspirace?

Hlavně nějak začnu. A protože každý správný text začíná titulkem, začínám i já titulkem, abych neztrácel čas dumáním, zda začít titulkem nebo vlastním textem. I kdyby papír odpanila sebevětší banalita, první krok mám hotový.

@MaruKortan Nemůžu si pomoct, ale největší klenoty chrlím mezi osmou večer a půlnocí.

Snažím se psát v dobré náladě. Příjemně unavený sportem nebo fyzickou prací. V rauši to prostě jde často doslova samo.

A poslední střípek: snažím se být připravený, nevařím z vody. Pokud si seženu dostatek podkladů, je větší šance, že mi to v pravý okamžik všechno v hlavě správně sepne. Abych se vrátil na své rande se sl. Inspirací: jinými slovy, chodím po ulici s očima otevřenýma, abych ji náhodou nepřehlédl. Kdo ví, kdy projde kolem mne.

@Kosmas Zastav, Múzo, svůj krok, již dost jsi stvořila kronik. Řekni, když skončena báseň, buď sbohem, čtenáři milý.

Jan Hromek